Přípravy na můj svatební den!

Aktualizace: led 16

část 2


Jakmile jsem se dostala z nemocnice a dala se trochu psychicky i fyzicky do pořádku, začala jsem plánovat. Udělala jsem si speciální sešit, x excelových tabulek s propočty a dodavateli. V březnu jsem ten bláznivý, zábavný a někdy i stresující kolotoč příprav rozpoutala. Stanovili jsme si budget, do kterého bychom se rádi vešli, ale zároveň jsme si nechali menší rezervu. Co kdyby se nám něco tak velmi líbilo a my si to pak nemohli dovolit? Následně jsem sedla k počítači a ,,googlila“ o sto šest. Četla jsem články všeho druhu, některé vcelku i zábavné, některé méně, spíše z povinnosti. Jelikož naše rodiny pocházejí z různých států EU a někteří bydlí v celku daleko od Bratislavy, máme i mnoho kamarádů ze zahraničí, kde jsme dlouhá léta pracovali, zvolili jsme si oblast kolem Bratislavy a Moravy. V úvahu přicházeli místa jako Stupava, Svatý Jur, Modrá, v Čechách zase Břeclav, Mikulov a okolí. Tím pro nás bude jednoduchá přeprava i příprava. S prckem se moc daleko nedostaneme a tu jsme kousek od domova. Prošli jsme místa jako Wiegnerova Vila u Bratislavy, Baštu Pajštun ve Stupavě, několik vinařství v Modré na Slovensku. Na Moravě vinařství Nosreti v Zaječí. Když jsme však přijeli do Vinařství u Kapličky, taktéž v Zaječí, vystoupila jsem a stála jako opařená. Ve chvíli jsem si to místo zamilovala. Byla to tak láska na první dobrou. Když přišla cenová nabídka, která byla více než příznivá, stalo se Vinařství u Kapličky jedno ze dvou našich top míst. Nádherné prostory, super výběh pro děti, hřiště, bazény, krásné zahrady, malebně vysázené květiny, mnoho vinic a zákoutí, všechno pohromadě i s ubytováním. Dostupnost vlakem byla dalším bonusem pro plánování dopravy hostů.


Do druhého výběrového kola nám zůstalo Vinařství u Kapličky a Bašta Pajštun. Nabídky byly více méně podobné, s menšími rozdíly, co se cateringu, ubytování a pronájmu týče. A protože jsme se nemohli úplně domluvit, i Bašta Pajštun je krásné místo, dojednali jsme si druhou návštěvu v obou místech. Po našich dalších návštěvách jsme si večer sedli, dali dohromady volné termíny, pro a proti obou míst. S plánováním jsme začali v celku pozdě, takže termínů už nebylo mnoho. Víkendy a pátky byly volné tři termíny, z toho dva byly nedělní. Po velkých diskusích jsme nakonec vybrali čtvrtek. Jevil se jako fajn volba. Jednak lidé si mohli prodloužit víkend, i pobyt na Moravě ve vinařství nebo na Slovensku a v klidu se dostat z bujarých radovánek. V pátek ráno nebudou hosté spěchat ihned domů, a tak s nimi můžeme prohodit pár slov u snídaně. Pozitiva nakonec překonala negativa u obou lokalit, ale více pozitiv mělo Vinařství u Kapličky. Ať už vyhrál můj prvotní pocit při příjezdu na místo, nebo doprava pro hosty či oběd, který jsme si tam při naší návštěvě dali, zpětně mohu říct, že to byla skvělá volba. Druhý den na to jsme prostory rezervovali, vč. našeho datumu 22.8.2019. Začalo tak vyjednávání dalších dodavatelů. Prvotně jsem ověřovala volnost matrikářky z obce Rakvice. Když jsme od ní dostali email, že je volná a obřad může být i venku, s radostí jsem se do všeho pustila.


Nejprve jsem se zaměřila na fotografa, kameramana, mé svatební šaty, DJ, styl a tématiku svatby. Jelikož catering byl zajišťován vinařstvím, zbývalo mi tak pohledat inspirace na dort a sladký bar. Několik večerů jsem strávila pouze vyhledáváním různých dodavatelů, prohlížením jejich práce a porovnáváním cen s výsledkem. U kameramana a vizážistky to bylo vcelku jednoduché. Jejich práce je viditelná na první dobrou. I přesto, že jsme mohli mít fotografku levněji, jako svatební dar, rozhodli jsme se jinak. Práce fotografky mému oku úplně nelahodila. Každý fotograf má svůj styl focení, a protože fotky Vám zůstanou až do konce života, je třeba zvolit práci, která Vás osloví. Fotky už prostě nezměníte. Je dobré zvážit cenu versus to, co se Vám líbí. Najít vhodný kompromis těchto dvou aspektů bude jistě výborný tah. Kvalitní fotky za rozumnou cenu chce přeci každý. Zvolila jsem tak člověka, který lokalitu zná, bude vědět kam jít. Volba tak padla na Zdeňka Kukulu a ani trochu nelituji. Cena, výsledek, komunikace na výbornou. Kameramana jsme velmi dlouho zvažovali. Nakonec, abychom se dostali do stanoveného budgetu, jsme od kameramana upustili.


Fotografa máme, takže teď je čas na to, abych na těch fotkách vypadala skvěle, říkala jsem si. Práce vizážistek je taktéž lehko porovnatelná. Jasně, můžete říct: ,,ano, to se mi líbí“, či ,,tak toto teda ne“. Když jsem narazila na facebookovou stránku Katky, která velmi mile komunikovala ve svých příspěvcích, rozhodla jsem se ji kontaktovat. Jsem moc ráda, že jsem si vybrala právě ji a hlavně, že byla volná. Katka Bartošková z Brna byla už od začátku velmi milá. Při prvním kontaktu trefila do mé slabiny. Oslovila mě Niki. Niki, Nikčo mě oslovují jen kamarádi z dětství či lidé, kteří vím, že mě mají nějakým způsobem rádi.. Sice banalita v poměru s její úžasnou prací, ale byla to jedna z věcí, která rozhodla, že s Katkou chci spolupracovat. Její práce byla ohromující, nevěsty vypadaly přirozeně, půvabně a jemně. A tou já jsem chtěla být.


DJů jsem oslovila hned několik. Pročetla mnoho různých recenzí. Ale ať jsem koukla kam jsem koukla, byla to sázka do loterie. Někde uvádí, že DJ byl milý a sympatický, někteří si naopak stěžovali a nesedl jim jeho přístup. Je to ale zásadní volba, protože celý večer bude trávit s hosty a vytvářet podmínky k zábavě. I přesto, že komunikace byla příjemnější, rychlejší s jedním z českých DJů, jeho recenze mě odrazovaly. Sáhla jsem tak po bezpečnější volbě a najala skupinu Slovenských DJů. Rozložila jsem tak české a slovenské síly. Recenze byly dobré, domluva v pohodě a v případě nemoci jich bylo více, takže mohli za sebe zaskočit. Nechtěla jsem, aby nastala situace, kdy DJ onemocní a nebudou mít za sebe náhradu. Shánět DJ dva dny před svatbou by bylo stresující a určitě finančně, časově náročné.


Vždy jsem si přála k obřadu živou muziku, a protože máme být na Moravě, kontaktovala jsem místní cimbálovku. Cimbálovka měla 5 členů. Nicméně cena sahala opět za naše možnosti, a tak jsem už zklamaně ideu živé hudby opouštěla. Pan Valášek ze skupiny Cimbálen mi však navrhl kompromis, za rozumnou cenu. Nadšeně jsem na nabídku kývla. Mohla jsem si vybrat ze dvou možností pouze se dvěma hudebníky. Nabídka zněla cimbál a housle nebo cimbál a kytaru.Vybrala jsem si cimbál s houslemi, a nadšeně potvrzovala termín. Cimbálovka potvrdila a poslala mi jejich repertoár, ze kterého jsem mohla vesele vybírat. Možností bylo neskutečně mnoho, takže jsem nemusela kapelu nutit hrát něco, co v životě nehráli.


Na konci února a začátkem března jsem řešila obhlídky svatebních salónů. Objednala jsem se do několika svatebních butiků v Bratislavě. Ve finále jsem však navštívila pouze dva. Přišlo mi to fér co se času týče a dostatečné k porovnání šatů i cen. Jako první jsem navštívila svatební salon St.Valentino v Bratislavě. Lokalita i prostory byly pěkné, personál však už méně příjemný. Vyzkoušela jsem si několik šatů, šaty mi nesedly, ani styl se mi nelíbil. Byly mi několikrát nabízeny i mnohem dražší modely, než jsem byla ochotna za šaty zaplatit. 700 Euro za šaty? To fakt nejsem já. I 400 Euro se mi zdálo přitažené za vlasy, ale budiž. Levněji bohužel asi neseženu, originály určitě ne. Z paní v salónu jsem však cítila tlak, který mi nebyl vůbec příjemný. Mlčky jsem jí nechala říkat a dělat své, zkoušela si jedny šaty za druhými. Někdy i drahé, jen tak pro zajímavost. Paní mě ale asi špatně odhadla. Byť mám občas obličej s namyšleným a ,,posh“ výrazem, úplně tomu tak není. Její tón a arogantní poznámky typu: „Jak je možné, že si někdo nechce koupit nebo půjčit šaty za 600 Euro? Ať se ten člověk raději ani nevdává, však co to je potom za svatbu.“. Nebo poznámky typu: „proč se ty dva pak berou, když nejsou ochotni investovat větší peníze do šatů, smokingů a nemají na to peníze“ jsem j